Berlín-Kreuzberg. Klidné dopoledne. Mezi kusy kůže, náčrtky a hotovými taškami nás ve svém ateliéru vítá designérka Lea Rösch. U šálku čaje hovoříme o designu. O stylu. O produktech, které přetrvávají. A o otázce, proč nás některé věci provázejí celý život, zatímco jiné ztratí svůj význam již po krátké době. Pro Leu dobrý design nezačíná tvarem. A ani pouze funkcí.

„Produkt, který je jen estetický, mě štve. Ale ani čistě funkční se mi nelíbí. Nakonec v tom vždycky zůstává něco iracionálního.“

Právě v tomto okamžiku, kdy se spojí funkčnost, estetika a pocit, se z produktu stává něco víc než jen užitkový předmět. Stává se něčím, co se zcela přirozeně stane součástí každodenního života. Něčím, po čem ráno sáhneme, aniž bychom o tom přemýšleli. Náš rozhovor nás rychle přivádí k tématu osobního stylu.

„Osobní styl mě obecně prostě fascinuje, protože může být tak rozmanitý a jeho objevování je tak osvobozující.“

Lea vypráví o olivově zeleném vlněném svetru své matky, který mezitím nosil i její otec a který dnes patří k jejím nejoblíbenějším kouskům. Vypráví o tašce, kterou si před jedenácti lety navrhla sama a která ji doprovází dodnes. Příběhy jako tyto ukazují, že věci, které nám jsou nejbližší, jsou často ty, které s námi žijí – i po celá léta. Když se rozhovor stočí na boty, Lea tuto myšlenku shrne následovně:

„Určitě musí být pohodlné, protože strašně moc chodím a stojím. Ale ať už jsou jakkoli pohodlné – nikdy bych si je neoblékla, kdyby nevypadaly taky trochu stylově.“

Pohodlí a výraz jdou ruku v ruce. Teprve jejich souhra dělá z boty společníka pro každý den. Tento přístup se prolíná celým rozhovorem. Projevuje se také v Leině přesvědčení, že designéři a značky nesou odpovědnost. Odpovědnost za vývoj produktů, které vycházejí z potřeb lidí. Když si Lea poprvé obula naše baleríny Curve, nepopsala je podle jejich tvaru ani materiálů. Popsala pocit.

„Vlastně mi to trochu připomnělo časy, kdy jsem chodila na balet. Taková bota, kterou skoro necítíš, a přitom vypadá skvěle.“

A pak následuje věta, která v nás vyvolává neuvěřitelnou hrdost:

„Toho bych volil vždycky.“

Domníváme se, že právě v tom spočívá největší přednost designu. Stává se totiž součástí života. Doprovází každodenní rutiny, vzpomínky a setkání, aniž by se vnucoval do popředí. Poskytuje prostor pro osobnost a přirozeně se přizpůsobuje lidem, kteří jej nosí.

Styl musí být součástí každodenního života. Musí se přizpůsobovat lidem.

Právě tam design rozvíjí svůj největší účinek.